Lipican

4. března 2008 v 9:26 | Mončičák |  Koně
Lipicán je dokonale spojen s vídeňskou Španělskou školou. Téměř si nejde jedno bez druhého představit. Ve skutečnosti se však tito bílí koně (vraníci, hnědáci i ryzáci se vyskytují zřídka) chovají skoro na celém území někdejší rakousko-uherské monarchie, a nejen pro potřeby vídeňské Španělské školy od roku 1920 v rakouském Piberu, hlavně ve státních hřebčínech v Maďarsku, Rumunsku a na území bývalého Československa.
Plemeno se dosud chová v Lipici (o hřebčíně se dočtete níže), která leží v nehostinném vápencovém kraji, v Krasu na území Slovinska. Krasu vděčí Lipicán za tvrdá kopyta a silné kosti, pevné zdraví a dlouhověkost. Chov lipicána se však v posledních desetiletích rozšířil do mnoha evropských zemí a rovněž i do Ameriky a Austrálie.

Šest základních linií lipicánů

1. MAESTOSO - kladrubský bělouš narozený v Kladrubech (* 1773)
2. CONVERSANO - černý neapolitán (* 1767)
3. NEAPOLITANO - hnědák z Polesiny (* 1790)
4. FAVORY - plavák narozený v Kladrubském hřebčíně (* 1779)
5. PLUTO - bělouš čistě špaňelského původu, získaný z dánského dvorního hřebčína
(* 1795)
6. SIGLAVI - bělouš, arabský hřebec (* 1810)

Z osmdesáti procent jsou lipicáni v dospělost bělouši, i když v mládí jsou tmaví.
Zbytek - dvacet procent - tvoří vraníci a hnědáci.
A věděli jste něco o chovu lipicánů v ČR? Zlínská zoo se jím může pochlubit. Byla jsem tam před několika lety (asi pěti) =). Zde malý odstaveček přímo ze stránek zoo. Bohužel tam nic víc o svých lipicánech nemají. Ani fotky jsem nenašla. Ale třeba jsem jen špatně hledala (i když dlouuuho).
L.I.F. - Mezinárodní federace lipických koní
Tato federace vznikla v roce 1986. Sdružuje chovatele lipických koní celého světa. Za Českou republiku je jejím členem Svaz chovatelů lipického koně ČR, jehož sídlo se nachází v zlínské zoo. V roce 2002 vydali pracovníci zoo historicky první plemennou knihu lipických koní v ČR.

Hřebčín Lipica
Koně s několik set let starými rodokmeny patří k chloubám rakouského státu a stali se symbolem někdejší rakousko-uherské monarchie. Patří k ní stejně jako Franz Josef, císařovna Sissy, Mozart, Straussovy valčíky či zámek v Schönbrunnu. Lipicáni byli vyšlechtěni ve Slovinsku nedaleko italských hranic ve vesničce Lipica, která jim dala jméno.

Klapot koní zní po celém hřebčíně. Od časných ranních hodin, kdy jsou koně vyváděni na pastvu, až do večera, kdy se vracejí do stájí. Pravidelný obřad, který se v Lipici opakuje už od šestnáctého století. Hřebčín je nejstarší v Evropě. Založen byl v roce 1580 rakouským arcivévodou Karlem II. Lipica v pravém slova smyslu vesnicí není. Je tu hřebčín, stáje, cvičební aréna, jízdárna a hospodářské budovy, kde jsou umístěny kočáry. Nechybí kostel zasvěcený svatému Antonínovi. Vše obklopují listnaté lesy, v nichž se ukrývají výběhy pro koně.
Lipicáni byli získáni křížením ušlechtilých španělských, arabských a dalších koní. Na počátku byli dovezeni španělští koně - devět hřebců a pětadvacet klisen. Později byli do chovu zavedeni neapolitáni a kladrubáci a v osmnáctém století i arabští koně. Pokus o zušlechtění arabskou a později i anglickou krví se nezdařil, protože koně ztráceli typický vysoký chod.
Lipicáni se proslavili výjimečnou drezúrou zvanou španělská jezdecká škola. Umějí chodit do strany, kolmo i šikmo k ose svého těla a zvládají vysoké výskoky na místě i s jezdcem.
Na habsburském dvoře sloužili pro tahání kočárů. Vzpomínáte na čtyř- a vícespřeží z historických filmů například o císařovně Sissy? Po rozpadu rakousko-uherské monarchie nastaly lipicánům zlé časy. Chovy se rozdrobily. Stovky zvířat se ocitly v Itálii, v Rumunsku, Maďarsku i v bývalém Československu, kde byli tito koně nejprve ustájeni na Šumavě v Hostouni. Možná si někteří z vás vybaví fotografie s T. G. Masarykem na bílém koni. Byl to lipicán.
Ve dvacátém století hrozilo lipicánům několikrát vyhynutí. Za druhé světové války je de facto zachránily americké jednotky, konkrétně generál Patton. V současnosti dosáhl jejich počet tří tisíc, z toho se jich 350 nachází právě v Lipici.
O lipicány se bojuje i na diplomatickém poli. "Autorská práva" si totiž nárokuje jak Lublaň, tak Vídeň, protože chov lipicánů po rozpadu habsburské monarchie pokračoval v rakouském Piberu.
Ochranná známka na lipicány je nyní ceněna stejně jako například šampaňské. Koně se sice stali součástí národního dědictví, ale hlavní roli hrají peníze. "Mezi koňmi provádíme výběr a ti nejlepší hřebci, kteří jsou prodáváni hlavně do arabských zemí, mají cenu až 15 000 euro," dokládá průvodkyně ze slovinského hřebčína.
Lipica je ovšem jen jedna. Ve Slovinsku. A tvrzení Rakušanů, že "přece Slovinsko bylo v minulosti součástí rakouské říše, a tudíž jen Vídeň má nárok na vlastnictví lipicánů", podle zdravého rozumu neobstojí.
Jinak od 4.5. do 8.5. jsem byla ve Francii, kde na některých mnou navštívených zámcích chovají Lipické koně. Ve městečku Versailes jsem bohužel neměla možnost je vidět (a to zrovna měli program, kde předváděli Vysokou školu), ale na zámku Chambord jsem je viděla (bohužel jen ve stáji), takže vcelku smůla, ale zato mám pár fotek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama